Přeskočit na obsah

Jaký byl Erasmus+ v Německu 2018 v podzimní etapě projektu?

Dvě z našeho týmu stážistek z Německa se s námi podělily o své zkušenosti a zážitky z praxe v zahraniční v rámci projektu Erasmus+. Přečtěte si, co viděli a na vlastní kůži zažily. Stojí to za to 😉

Adéla:

Na stáž do Německa jsem se přihlásila, abych získala nové zkušenosti a zlepšila němčinu.

Podmínkou pro stáž bylo potřeba vytvořit životopis a motivační dopis v němčině. Poté se psal test z němčiny. Po úspěšném složení testu jsem byla přijata na stáž do Německa. Ze začátku jsem měla radost, ale čím víc blížil 25. listopad, tak jsem začala mít obavy a strach z neznáma.

Do Německa do obce Kreischa, kde se nacházela tamní klinika, ve které měla probíhat naše stáž, jsme jeli osmičlenná skupina dívek s doprovodem Mgr. Němcem, který se o nás perfektně staral, zajímal se o nás. Patří mu velké díky. V Kreische jsme byli 2 týdny, bydleli jsme v Penzionu Wolf. V Penzionu jsme měli krásné ubytování, ale vadilo mi, že nám tam neuklízeli. Pan učitel Němec byl nucen si pohovořit o úklidu pokojů s paní Wolf, která penzion vlastnila. A poté nastala příjemná změna, když jsme po praxi přišli na penzion, měli jsme krásně uklizeno. Ubytování v Penzionu Wolf se mi líbilo.

První den praxe byly obrovské obavy, že nebudu rozumět cizímu jazyku. Na oddělení jsme byly každá sama a z toho jsem měla ještě větší strach, ale bála jsem zbytečně, protože na mém oddělení byly velice milé a hodné zdravotní sestřičky. Respektovaly, že neumím dokonale německy a snažily se mi to vysvětlit i jinými způsoby.

Zjistila jsem, že způsoby, které mají v nemocnici v BAVARIA KLINIK Kreischa nemůžu srovnávat s naší Krajskou nemocnicí v Liberci. Na klinice jsem dělala spíše ošetřovatelskou péči. Naučila jsem správně polohovat pacienta, naučila jsem se sama mýt pacienta na lůžku, vyměnit pleny pacientovi, který se vůbec nehýbal. Viděla jsem způsoby, jak přemístit pacienta z lůžka na invalidní vozík, abych si neničila záda. Líbí se mi, že pacienti mají všechny potřebné věci ve své skříni (pleny, podložky, povlečení aj.). Sestry nemusí běhat po celém oddělení a shánět věci na převazy, glykémii. Mají všechno na pokoji u pacienta. Všechno doplňuje personál, který se stará o doplnění po celé klinice. Ergoterapeuti se snažili zapojovat všechny pacienty do denních činností. Pacienti se každé ráno schází v jídelně a snaží se jíst sami. Velice se mi líbilo, že ergoterapeuti si udělali na každého pacienta čas a pracovali s ním.

Jediná věc se mi na Klinice nelíbila, a to že pacienty s infekcí vyváželi do jídelny mezi zdravé pacienty. K pacientovi do pokoje jsme museli chodit s rouškou, ale když pacient opustil pokoj tak byl bez roušky či jiné ochrany.

Stáž v Německu mi přinesla hodně. Je to obrovská zkušenost a jsem ráda, že jsem se do projektu přihlásila. Bylo to náročné, musela jsem se soustředit na němčinu a na práci v nemocnici. Nelituji, že jsem jela. Myslím si, že jsme byli skvělý kolektiv a stáž bez Mgr. Němce si neumím představit.

Tato stáž je dobrovolná, ale doporučuji budoucím studentům naší školy, aby se do tohoto projektu přihlásili. Tato zkušenost je velmi přínosná, děkuji za ní.

Johana:

Na stáž jsem se velmi těšila, chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je, pracovat v Německu a v praxi si vyzkoušet němčinu.

První den praxe v Klinik Bavaria Kreischa v Německu začal již v pondělí. Ráno jsme si každá vyzvedla 5 růžových uniforem, na každý den nová! A také vlastní jmenovku. Hned po vyzvednutí uniforem a převléknutí, jsme šli na naší první snídani na klinice. Poté jsme společně vyrazili na naše pracoviště s panem učitelem Němcem a Frau Schulze.

Klinika byla opravdu velká, takže jsme se v ní za začátku i trochu ztráceli.

Na klinice se mi hodně líbilo, personál se zde stále zdraví a při pozdravu se usmějí. Pacienti se snaží dělat to, co dokáží sami a sestry je v tom podporují, dokonce i na vozíku jezdí sami bez doprovodu. Ranní hygienu zde sestry dělají opravdu poctivě, na každého pacienta mají dostatek času a pacient se jim také snaží co nejvíce pomoci. Sestry zde vedou jinou dokumentaci – tlak a pulz nezapisují čísly ale značkami do grafů. Léky si sestry připravují pro pacienta již na celý den dopředu do předpřipravených lékovek s políčky. Podané léky a výkony poté neodškrtávají, ale podepisují v příslušný čas. Na oběd si pacienti, pokud můžou, dojedou na vozíku sami do společné jídelny. Všechny potřebné pomůcky jsou na pokoji pacienta ve skříni, takže sestra nemusí pro něco odbíhat. Na každém pokoji stojí také rukavice a dezinfekce, kterou stále používají před i po kontaktu s pacientem. Pytle na prádlo a infekční materiál jsou také dostupné na pokoji pacienta. Každý pacient má vlastní koupelnu a na pokoji je sám. Jedna sestra na mém oddělení měla na starost pět pacientů. Předávání pacientů, vždy po obědě, probíhalo velmi podrobně a celkově trvalo asi hodinu a půl.

Večer jsme chodili opět na kliniku na večeři, kterou většinou připravovali jen pro nás a my jedli v celé jídelně sami.

O víkendu bylo skvělé, že jsme měli program – v sobotu byla naplánovaná prohlídka Hygienického muzea v Drážďanech, a poté jsme měli rozchod v centru a mohli jsme nakupovat vánoční dárky na vánočních trzích, měli jsme na to spoustu času. V neděli jsme měli komentovanou prohlídku Drážďan, která byla opravdu zajímavá, akorát byla zima.

Největší přínos pro mě bylo získání zkušeností – vyzkoušení si pracovat v jiné zemi a jazykový přínos – zvýšení sebevědomí v komunikaci a zdokonalení se v jazyce.