Přeskočit na obsah

Jaký byl Erasmus+ v Anglii 2018 v podzimní etapě?

Den 1: Let’s go!

Bus z Liberce na Havlák (ve 3.30 ráno!!), z Havláku letadlem na London Heathrow, z Londýna bus do Plymouth (všichni spíme), zastávka na kávičku, a už si nás na smluveném parkovišti u Plymouth Stadium vyzvedávají milí hostitelé, u kterých budeme celé dva týdny bydlet. Bydlíme po dvojicích, ale pracovat bude každá sama.

Někdo ještě večer vyráží do centra, někdo si užívá postel. Zítra program v naší hostitelské agentuře Tellus.

Všichni jsou zde strašně milí, tak snad se to nepokazí 🙂

Den 2: Přivítání v Tellusu

Dnes ráno máme ještě ten luxus, že nás někdo z naší rodiny odváží do Tellusu, kde strávíme dopoledne úvodním přivítáním a dozvíme se důležité informace o tom, kde pracujeme. Hlavně Richard z agentury je fajnový anglický gentleman, sype jeden vtipný dvojsmysl za druhým (anglicky, takže spousta z nás bohužel nereaguje smíchem) 🙂 Také říká, že až půjdeme dnes ven, ať se hlavně hodně wrap-upnem, že je dost kosa. Zítra už pěkně sami busíkem či pěšky. Máme na celých 14 dní nabité karty na místní City Bus, což se hodí, protože můžeme cestovat kam chceme, do práce a z práce, a po práci legraci.

Odpoledne super procházka s průvodcem /Rudym/, který nám vypráví zajímavosti o všech monumentech, budovách, a hlavně shopping malls, které hodláme dnes navečer (a ještě v mnoho dalších večerech) vzít útokem. Marks and Spencer, Primark a tak, vždyť to znáte.

Zítra práce, tak snad bude všechno oukej.

Tady jsme si bouchli groupíčko, kde jinde něž u lighthousu v Hoe.

Den 3: První pracovní den

Tak první pracovní den je za námi, ty naše pečovatelské domy jsou všechny celkem v pohodě, je to podobné jako u nás, akorát tady na vás tedy mluví anglicky, i když naši kolegové jsou samozřejmě z různých evropských zemí, nejen z Anglie. Klientům pomáháme s různými potřebnými věcmi, také s nimi často konverzujeme,a to mají rádi. Jedna asi stoletá babička vyloženě prosila Elišku, ať prosím prosím na to piano zahraje. I když máme s sebou packed lunch, tak nám na některých místech nabídli, že můžeme obědvat s nimi, a to je fajn (dva lunche jsou vždycky víc než jeden).

Scházíme se kolem páté ve městě pod big screenem, a jdeme si sdělit své zážitky na drink do The Pig. Pivo stojí 3,5, dáme jedno, a jdeme ještě do The Roundabout, kde ještě chvíli posedíme, zakousneme nějaký burger nebo hranolky bolognese (trochu divný, ale co..).

Richard z Tellusu na nás včera e-mailem naléhal, ať přijdeme na každotýdenní akci do Tellusu, že je tam karaoke večírek, a že je tam spousta studentů ze Španělska, Itálie atd. (a hlavně všem psal, že tam bude deset budoucích sestřiček z Česka). Tak teda po tom drinku nakonec všichni jdeme, abychom věděli, o co go. Sice dorazil jen Richard a my, a jeden kluk nám mezi polykáním křupek pouští karaoke písničky na přání, ale je to docela sranda (děláme si to celé pro sebe), asi hodinu si zpíváme songy od Eda Sheerena po Svaz českých bohémů a jdeme se dom vyspinkat, ať jsme za zítřek ready.

Tady popracovní meeting v The Roudabout a nadšené zpívání karaoke 🙂

Den 4-6: Hanging around in Plymouth, a pracujeme!

Denisa:

Plymouth je krásný, i když je zima. Moc se mi tu líbí, ale už se těším na svoji postel. V mém pracovišti se najde spousta milých lidi, kteří jsou mi ochotni pomoc s čímkoliv, co se týče jazyka. Pracuji s lidmi, kteří trpí různými druhy demencí. Práce s nimi je náročná, protože každou chvilku se jim mění nálada. Například: Ráno jsou usměvaví, ale okolo oběda přijde zlom a vadí jim všechno, dokonce i oblečení co mají na sobě. Někteří jedinci, když mají svou dobrou náladu, jsou úžasní – chytnou vás z ničeho nic za ruku a tulí se k vám. Práce tady se mi velmi libí, i když na mé angličtině musím ještě zapracovat.

Lada:

Na mém pracovišti bych to přirovnala k oddělení Vážka na Františkově. Starám se tady o lidi s demencí. Práce je tady náročnější z důvodu jazykové bariéry, která mezi námi dost často vzniká ? Například: „Přines sukni.“ A já místo toho přinesu šálu (skirt X scarf). Sestřičky jdou tady milé a především trpělivé. Klidně bych tady zůstala o dalších 14 dní navíc. 🙂

Markéta:

Na pracovišti je to moc fajn. Je tu krásné prostředí a milí lidé. Dělám tu jednoduchou práci (krmím, hraji s pacienty šachy, skládám puzzle, nalévám všem pití, občas umyji nějaké nádobí…) 🙂

Eliška:

Momentálně se můžu přirovnat k Harry Potterovi. To se tak snažíte takovou milou a hodnou babču nakrmit a odcházíte se škrábancem na čele a s ovesnou kaší na sobě….? I takové věci se tu dějí. 🙂

Zítra je víkend, hurá, tak plánujeme výlety. Tak uvidíme, záleží hodně na počasí. Tady když jsme šli večer z The Pig, tak nás zastihlo normal weather:

Den 7: National Marine Aquarium

Je sobota, a stále máme normální anglické počasí, takže hnusně. Volíme variantu zastřešeného akvária tady v Plymouth. Ještě než tam vlezeme, procházíme se po Hoe, je tu hodně míst pro instapózy 🙂

V akvárku mají žraloky a rejnoky, to je fajn. (Tedy mohlo to být všechno trošku větší, ale i tak dobrý) 🙂


Den 8: Trip na západ Anglie do Cornwallu

Takže ráno pěkně hopkáme na vlak z Plymouth do Penzance, tedy nejdříve do náhradního busu, protože tam asi opravují koleje, ale v St. Austell už přesedáme a užíváme si jízdu vlakem. Průvodčí vypadá jako z Harryho Pottera, takže v pořádku, jsme v Anglii.

Vystupujeme v Penzance, na Anglii celkem hezký den – neprší. Z Penzance se po pláži při odlivu pomalu suneme do Marazion, všichni si necháme natéct trochu mořské vody do bot, jinak by to nebyl žádný zážitek. Aneta s Ladou jsou asi o kilometr vzadu, nemůžou stíhat všechno fotit a nahrávat.

Naproti městečku Marazion je ostrov s hradem St. Michell, kam díky odlivu vstupujeme suchou nohou. Hrad je sice zavřený, protože je neděle, ale nevadí, alespoň se zbavíme přebytečné svačiny. Hejno racků z celého okolí se slétává k nám.

Potom kávička nebo fish and chips, a zpět na vlak, kdo rád chodí, jde zpět po pláži, která skoro zmizela s přílivem, kdo rád jezdí autobusem, jede autobusem. Ještě v Penzance rychle kupujeme drink na cestu zpět a hurá domu do Plymouth. Zítra zase do práce.

Tady něco z výletu 🙂

Den 9-12: Pracujeme

Práce, práce, práce, a večer shopping a drinks! 🙂

Den 13: Certifikáty a pak lodí do Mount Edgecumbe

Scházíme se v poledne a spolu s další skupinou studentů z Itálie dostáváme certificates o vykonání praxe v Anglii. Certifikáty dostáváme jako první, je to hezký, klidný okamžik, vyfotíme se jako skupina, pohoda. Po nás je na pořadu předávání vysvědčení Italům, kteří si jej za hlasitého skandování a potlesků v dobré náladě přebírají. My už ale na celou skandovačku nemáme moc času, loučíme se s našimi milými organizátory z Tellusu, a jelikož je krásný den (neprší a dokonce svítí trochu slunce), svižným krokem se vydáváme na poslední předodjezdový výlet do krásných zahrad Mount Edgecumbe.

Tento výlet je v podstatě naší malou rozlučkou s pobytem v Plymouth, takže v relaxačním tempu přejíždíme trajektem z Plymouth do Mount Edgecumbe, popíjíme pívka, povídáme si, fotíme poslední fotky na instafeedy a instatories, nprostě – užíváme si. Vyvrcholením je výstup na The Folly, tu fake zříceninu s nádherným výhledem na moře a město. Tady si střihneme závěrečnou groupie, a pak už musíme běžet, protože Andrea s Denisou musí být doma včas na večeři na rozloučenou se svou hostitelkou Mařkou (Mařka občas vstupovala do jejich pokoje bez zaklepání, ale Andrea Mařce vysvětlila, že je třeba počkat na vyzvání, což Mařku trochu dojalo, ale někdy to tak prostě je, že si lidé musí věci vyjasnit, aby se dosáhlo vší spokojenosti).

Denisa, Lada a Karolína už mají, zdá se to na jejich úsměvech, dostatečné množství fotek a videí, tak hop hop na loďku a jedeme domů, vyspinkat se na zítřejší journey back home. Docela to uteklo!

No a jak poslední den hodnotí Eliška?

Poslední den byl úplně úžasný. Ráno jsme se vyspinkali a pak jsme frčeli do Tellusu. Někteří tam byli včas a někteří taky ne 🙂 Se skupinou Italů jsme tam prošli certifikací. Chvílemi byli hluční docela dost 😀 Myslím, že pan Jiří byl rád za to, jakou má hodnou a vychovanou skupinku. Po certifikaci jsme vyrazili na výlet. Samozřejmě se zastávkou v Coop, abychom nakoupili „živou vodu“. Svezli jsme se lodičkou a pak hezky pošmejdili v přírode. Myslím, že to bylo úžasné zakončení našeho dvoutýdenního dobrodrůža 🙂

Den 14: Journey Home shrnuje Eliška zde:

Den poslední…..kupodivu všichni přijeli včas. Vyrážíme autobusem na dlouhou cestu. Samozřejmě, že bez komplikace se to neobejde, a tak jsme po pár hodinách stavěli a museli se rozdělit na dvě půlky… (tu druhou půlku asi chtěli prodat, či co, ale pak si to rozmysleli). Naše partička jela s partou Italů, které jsme potkali na certifikaci. Tak trošku jsme se obávali, ale naštěstí usnuli. No ale jeden problémek by bylo málo a tak se dostáváme do kolony. Když to Italové zjistili, tak se probrali a začali se hlasitě obávat, že jim uletí letadlo. Přijeli jsme na letiště hodinu před odletem, takže tip top…. Žádná pauza na toalety, ani nakupovací pauza, prostě hned! Museli jsme pospíchat! Vše jsme stihli, už i vyčůrat se můžeme, a už sedíme a chystáme se na vzlet… Vše dobře dopadlo a my přilétáme do Práglu. Je, trošku divný, že auta jezdí vpravo, ale jiný kraj, jiný mrav. Čest práci J

A celý pobyt na Erasmu v Anglii shrnujeme zde:

Andrea:

Moje pracoviště bylo skvělé. Hned od prvního dne na mě byli všichni zaměstnanci i klienti hrozne milí. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, abych rozuměla klientům, jelikož se jednalo o lidi s tělesným postižením. Naštěstí bylo vše víc než v pořádku. Práce byla hodně rozmanitá, například jsem jeden den byla s klientkou na nákupech, nebo jsme celý den zpívali nebo vyráběli vánoční dekorace. Pobyt jsem si moc užila a naučila se spoustu zajímavých věcí! Fňuk, Fňuk?

Nicolette:

Práce v Camellia House byla naprosto odlišná, od mého očekávání. Mnohokrát ho totiž předčila. První den, hned ve dveřích jsem byla, i přes hodinu a půl zpoždění, srdečně přivítána usměvavým managerem a hrnkem výborného anglického čaje. Harry (manager) mě seznámil se všemi zaměstnanci i rezidenty a začala práce. Každý den jsem pak dělala nebo jiného. Od ranní hygieny a pomoci s vyprazdňováním, přes polohování a dopravování rezidentů různě po domově až po přípravu čajů, jídla a pomoci s krmením. Práci tam jsem si naprosto zamilovala, ale nejvíce asi způsob, jakým se tam zachází se starými, mnohdy i dementními pacienty: s láskou, úctou a naprosto osobním a individuálním způsobem. Každý je plnohodnotný člověk, kterému jsou až do posledních chvil umožněny i ty nejmenší drobnosti, jako čaj o páté, nošení každý den jiných šperků, parfém, oblíbené jídlo či starost o květiny. Jsem opravdu ráda za tyhle dva týdny, jelikož mi daly skutečně hodně zkušeností, zlepšení angličtiny a hlavně spoustu skvělých zážitků =^.^=

Anet:

V práci na mě byli moc milí a trpěliví. Nejednalo se o žádnou novou práci, protože to je stejné jako v každém domově důchodců. Pracovala jsem v domě se zaměřením na lidi s demencí. Povídat si s nimi bylo obtížné, protože zapomněli, že se mě na to už zeptali několikrát, ale našli se tam tací, kteří vyprávěli o svém životě. S klienty jsem vyráběla obrázky, koukala s nimi na muzikály dokola a lakovala nehty, dělala různá cvičení na paměť a pomáhala s hygienou. Občas jsem i to nějaké nádobí utřela. Myslím si, že je to dobrá zkušenost, kterou by si měl každý zkusit.

Karolína:

Na mém pracovišti se mi pracovalo více než dobře. Měla jsem strach snad že všeho, od práce až po angličtinu s přízvukem, ale dopadlo to dobře. Většinu času jsem trávila s klienty, pomáhala jsem jim se snídaněmi, základními úkony a ve volných chvilkách jsem s klienty třeba vymalovávala omalovánky. Dostalo se i na podávání léků, asistence při převážení nebo polohování klientů. Mezi pracovníky jsem si našla, odvážím si říct, i kamaráda. Většina personálu není z Anglie, takže jsem se setkala s různými přízvuky. Za tuhle zkušenost jsem nesmírně vděčná a kdybych mohla, zůstanu tam déle nebo pojedu znovu.

Terka:

Mé pracoviště bylo v domově důchodců pod názvem Greenacres. Není to má vysněná práce, ale jako dobrá zkušenost určitě. Má práce byla hlavně dost ošetřovatelská, takže nic co bychom u nás v nemocnici nedělali, ale nešlo tam tolik o tu práci než o jazyk, který jsme tam používali. Naučila jsem se dost nových slov. Myslím si, že je to skvělá příležitost, jak si vylepšit svou angličtinu. Personál byl super všichni dost milý a vstřícný. A Klienti? Kdo si nerad povídá o tom co kdo zažil? Byli suproví. Určitě bych tento 14tidenní výlet doporučila každému.

Nikča:

V domově seniorů, kde jsem pracovala, se mi moc líbilo. Náplň mojí práce byla různorodá. Od mytí klientů, dělání čaje až po prostírání stolu a úklidu nádobí po jídle. Když nebylo co na práci, tak jsem chodila po pokojích a ptala se klientů jestli něco nepotřebují. Při práci jsem trávila hodně času povídání si s klienty a personálem, při čemž jsem získala spoustu zkušeností do angličtiny. Veškerý personál se ke mně choval velmi mile. Když jsem něčemu nerozuměla, byli trpělivý a pokoušeli se mi to vysvětlit jinak. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost se praxe v Anglii zúčastnit, protože to pro mě byla obrovská zkušenost. Vyzkoušela jsem si se o sebe sama postarat v cizí zemi a hlavně se domluvit v cizím jazyce.

p. uč. Jiří:

Praxe z Anglie, zkušenost používání angličtiny v reálném prostředí, poznávání nových lidí a míst v zahraničí, hladký průběh všeho, odpoledne drink a pokec, bylo to skvělé. Takovou šanci vyjet během studia do zahraničí je třeba brát za pačesy!


A můžete se o podívat na video 😉