Plymouth 2019 – Zase jsme v Anglii na stáži Erasmus+ – Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Liberec

Průběžné postřehy, reporty našich stážistů 3

Adéla: Tak nejdříve bych začala u rodiny. Má host mum, neboli Maruška je děsně hodná a pořád mě rozmazluje. Dává mi užitečné rady a pomáhá mi se spoji autobusů a tak dále. Výborně vaří, a večeře se podobají úplné hostině! Pokoj sdílím s holčinou z Německa, která je taky děsně fajn, jen méně upovídaná. Pracuje v Plymouth jako mechatronik.

V práci je to trochu horší. Všichni pacienti trpí demencí a většina z nich je agresivní. Když jsem první den viděla, jak jedna starší paní poškrábala sestřičku do krve, tak jsem měla opravdu strach, takže se bojím s většinou komunikovat nebo se k nim jen přiblížit. Hned první den po mě také rezidentka hodila kelímek. Včera jedna postarší dáma škrábla pečovatelku pod oko, chudák ani chvíli neviděla. Kámen úrazu pro mě je jim porozumět. Mají jiný přízvuk a je to opravdu těžké pochytit to, co po Vás chtějí. Jinak tam mají také rybičky, králíka a také kočku.

Průběžné postřehy, reporty našich stážistů 2

Majda: O víkendu jsme se sešly na zastávce v domnění, že se vydáme do krás planin Dartmooru. Nastal obrat a my jsme už seděly v loďce směrem do Cawsand. Cesta byla houpavá místy s obráceným žaludkem. Vystoupily jsme na pláži plné krasných kamínků a mušliček a vydaly se k Rame Head – kaplička, Mamma Mia. Procházely jsme lesní stezkou alá Avatar – rozvětvené stromy, vétve porostlé mechem… Když jsme vyšly uchvátil, oněměl nás pohled na širé moře se skalními útesy – nemohly jsme se vynadívat i po zbytek cesty. Šly jsme podél útesu a na cestě jsme potkaly poníka. Byl nádherný a dokonce nám i zapózoval. Na konci cesty a na vrcholku stála kaplička, byla krásná. Teda foukalo tam jako blázen, ale pohled dolů na moře, nejde to ani slovy vyjádřit, jak krásné to bylo. Asi po půl hodině sezení a svačení s nenasytným kocháním na okolí jsme se odhodlaly pokračovat v tůře. Prošly jsme kolem volně žijících poníků na silnici, která nás dovedla zpět do Cawsand. Městem jsme prošly do sousedního Kingsand a lesníma cestama jsme došly až do Cremyllu. Vyfotily jsme se u Mount Edgcumbe Folly. Poté jsme vyrazily na trajek zpátky do Plymouthu. Za všechny zúčastněné mohu říct, že to bylo opravdu nádherné, kouzelné a chtěla bych se sem určitě někdy vrátit.

Průběžné postřehy, reporty našich stážistů 1

Dominik: Tak začal bych rodinou – k té nemám ani jedinou výtku. Dobře vaří a dobře se s nimi i povídá a jsou velmi tolerantní. Ohledně praxe je to dost podobné, personál je super a pacienti jsou tak 50/50, a taky tam dostávám denní lekce z historie od jedné bývalé učitelky dějepisu 🙂

Zuzka: Je pravda, že Angličani jsou milejší než mi Češi? Zatím můžu jenom potvrdit. Dneska jsem jela čtyřmi různými autobusy a ani jeden řidič mi neodmítl poradit, kde a kdy vystoupit. Ale od začátku. Náš let proběhl vcelku hladce a následujících 5 hodin v autobuse jsme většinou prospali. Když si nás pak na parkovišti přebíraly naše hostitelské rodiny, byli jsme už tak unavení cestou, že jsme ztratili většinu nervozity. Mě s kamarádkou si přijela vyzvednout temperamentní hostitelka, která nás zavedla do typického řadového domku, vevnitř připomínajícího dům Wealeyových z Harryho Pottera. Jsme většinou ubytovaní v maličkých podkrovních pokojíčcích, i když jsou výjimky s velkou postelí a křišťálovým lustrem. Druhý den nás čekalo (pro mě vcelku vyčerpávající) BOZP v Angličtině v Tellus.

Dnes nás čekala velká zkouška v podobě prvního dne v práci. Pokud vím, zatím se nikdo z nás nepohřešuje. Já konkrétně jsem měla dost nahnáno, jelikož se mi jízdní řády na notebooku, v mobilu a dokumentech od TELLUSu dost lišily. Zatím nemůžu mluvit za ostatní, ale s Luckou (spolubydlící) jsme se shodly, že náš hlavní úkol první den v nové práci spočíval v přípravě a rozdávání anglického čaje s mlékem. Odpoledne se chystáme trávit nakupováním, procházkami a focením racků.