Na konci listopadu měli vybraní žáci našich 3. a 4. ročníků možnost zúčastnit se výjezdu do jižní Anglie. Tato týdenní exkurze se uskutečnila díky výzvě č. 56 od MŠMT. Žáci pod dohledem čtyř pedagogů, paní průvodkyně a řidičů (děkujeme CK Kristof za bezproblémový průběh) vyrazili 22. listopadu směr Albion. Zde je čekalo ubytování v hostitelských rodinách ve městě Eastbourne, ranní výuka v místní škole, ale hlavně zážitky z cizí země. V plánu byly dvě návštěvy Londýna, během nichž se stihlo mnohé – přejet lanovkou nad řekou Temží, zavítat do parku a observatoře v Greenwichi, projít se po nábřeží okolo Toweru k mostu Tower Bridge (+návštěva místního muzea) či vidět hlavní londýnskou katedrálu Sv. Pavla. Během druhé návštěvy hlavního města Velké Británie pak žáci shlédli na město z Londýnského oka, prošli se okolo Big Benu, přes Westminsterské opatství do vládní čtvrti a odtud pokračovali až Buckinghamskému paláci a prohlídku města zakončili na Trafalgarském náměstí. Odbornost si rozšířili v muzeu Florence Nightingale. Kromě Londýna zavítala výprava také do historického městečka Rye či měst Hastings a Brighton. Za zmínku samozřejmě stojí i procházka po křídových mysech Beachy Head, majestátní útesy Seven Sisters a prohlídka muzea podmořského světa Sea Life v Brightonu. Ale největším zážitkem byl pro mnohé nákupní den v Eastbourne.
A jak vše probíhalo detailněji?
Každý den shrnul formou slovníčku jeden ze zúčastněných, pan učitel Mgr. Jakub Bér:
English Lesson – Day 1 and 2 / survive – přežít
Slovem prvního dne anglického dobrodružství je slovo PŘEŽÍT. Význam může být pro každého různý. Přežít dva dny, které se ve skutečnosti slily do „jednoho“ dlouhého. Přežít nekonečnou noc v sedadle autobusu. Přežít, jako přežít vlnky a kymácející se loď v kanálu La Manche. Přežít ranní „skok“ z tepla autobusu do mrazivých ulic Londýna. Přežít přejezd lanovou drahou desítky metrů nad hladinou Temže. Přežít nálet hejna racků bez zašpinění a újmy na zásobách jídla. Přežít prohlídku Tower Bridge s procházkou po chodníku ze skla. Přežít ozvěny uťapkaného těla. A následně přežít vstup do nové rodiny…
English Lesson – Day 3 / school – škola, vyučování, vzdělávat, hejno.
Slovem druhého dne je slovo SCHOOL. Význam je opět (h)různý.
- ŠKOLA – místo, kde pod dohledem lektorů probíhá vyučování
- VYUČOVÁNÍ – proces intenzivního a (ná?)silného procesu interakce mezi osobou A (učitel, lektor, průvodce…) a osobou B (žák, student…). To naše probíhá v netradičních kulisách: ve chlapecké škole mezi ragbyovými hřišti a hřištěm na pozemní hokej.
- VZDĚLÁVAT – postup, při kterém podává osoba A osobě B různé informace. Zároveň se osoba A snaží působit tak, aby osoba B informace přijala, v ideálním případě dále využila a naopak v některých zvlášť těžkých případech alespoň vnímala (či se tak tvářila).
- HEJNO – v tomto významu se jedná o označení pro větší počet zvířat. Příkladem z praxe může být poměrně početné hejno tresek, které „padlo“ za oběť osobám A i B, aby nasytilo jejich touhu po anglické lahůdce, fish and chips. Na rozdíl od významu ŠKOLA, VYUČOVÁNÍ a
- VZDĚLÁVAT je pro význam HEJNO v praxi typické snadnější dosažení souladu a vzájemné spokojenosti osob A i B.
English Lesson – Day 4 / sea – moře, zmatený, v nejistotě
Čtvrtým dnem proplulo a vířilo slovo SEA. Pro suchozemské našince jest to slovo magické. Moře (zatím) nemáme, ale mnoho z našich velikánů se nám ho různou formou pokusilo přiblížit. Geniální umělec Jára Cimrman (mimo jiné vynálezce dvoudílných plavek) „zařídil“ Praze přístup k moři v podobě panoramatického obrazu. Jiřího Wolkera (v Anglii a především ve Skotsku známého jako Johnnie Walker) uchvátilo moře natolik, že mu na základě svých ozdravných pobytů věnoval jednu ze svých básní (Moře, sbírka Těžká hodina).
I my jsme se pokusili moři přiblížit a i nás silně zasáhlo (mnohé doslova). A k jakému významu jsme nakonec došli? Opět různému. Moře je pro někoho voda, širá pláň, místo posledního odpočinku, zdroj obživy, ale také „moře“ fotek ve fotoaparátu, „moře“ ovcí podél cesty, „moře“ zážitků (a to nejen od moře), „moře“ cizích slov či „moře“ času. Tato možnost ovšem přechází do temné stránky smyslu tohoto slova. Touto temnou stránkou je totiž význam SEA jako ZMATENÝ (be all at sea). Zřejmě kvůli hučení moře může vyšumět správný čas důležité schůzky (např. času odjezdu). Zmatenému se tak může stát, že z jeho představy „moře“ času vyplyne pozdní příchod a následná NEJISTOTA, co se mnou vlastně bude? Chybami se člověk učí a tak věřím, že příště již pro něj slovo SEA nabude správný význam a zvládne ho vhodně používat. So, sea you latter…
English Lesson – Day 5 / sandwich – sendvič, vmáčknout, natěsnat
Slovem pátého dne našeho pobytu je SANDWICH. V Anglii máte dvě jistoty: během vašeho pobytu bude 100% nějaký čas pršet a se stejnou pravděpodobností se setkáte face to face se sendvičem. Za sebe musím říct, že se již bojím podívat do batohu, aby tam na mě nějaký sendvič nevyskočil. Jídelníček vypadal asi takto:
- 22.11. oběd – toast; večeře – toast (takže vlastně sendvič)
- 23.11. snídaně – toast; oběd – toast; svačina – toast; večeře – teplé jídlo, konečně!
- 24.11. snídaně – toastový chleba a marmeláda; oběd – sendvič; večeře – teplé jídlo, konečně!
- 25.11. snídaně – toastový chleba a marmeláda; oběd – sendvič; svačina -sendvič; večeře – teplé jídlo, konečně!
- 26.11. snídaně – toastový chleba a marmeláda; oběd – sendvič; svačina – sendvič; večeře – teplé jídlo, konečně!
Slovo SANDWICH má ovšem také význam vmáčknout, natěsnat. Myslím, že když všichni účastníci zájezdu vmačkávali své nákupy mezi ucha tašek (a že jich bylo), jistě je ani ve snu nenapadlo, že vlastně SANDWICH-ují.
English Lesson – Day 6 and 7 / fight – boj, bojovat, přemáhat
Jako slovo posledních dvou dnů jsem vybral FIGHT. K tomu, abychom si v klidu vychutnali teplý oběd, předali dary našim blízkým a následně spokojeně zalehli do svých postelí, jsme museli prožít něco, co se dá nazvat bojem. Považte – bojujete se svým tělem, aby se probudilo v 5 ráno (Díky, že jsem se nestal pekařem!). Přemáháte se, abyste něco pojedli (Omlouvám se, ale díky za sendvič vynechám). Řidiči za vás bojují na úzkých anglických silnicích, aby vás stihli co nejdříve dostat do Londýna (Díky za jejich řidičské umění!). Bojujete o své místo ve frontě na záchod (Díky, že jsem muž!). Bojujete s automatem na kontrolu lístků (Díky, že ten můj fungoval!). Bojujete s místními o místo v metru (Díky, že v Liberci nemáme metro!). Dále jsme museli svést „bratrovražedný“ souboj s Čechy o lístky na London Eye (Díky EU za možnost setkat se tu!) a také souboj o nejlepší místo v jedné z jeho kabinek (Díky, že se nedostavil strach z výšek!). Možná největší boj ovšem nastal s časem (Díky, že k nám byl Big Ben nakonec milosrdný a vše jsme stihli!) a následně pak o párky, které pro nás připravili řidiči (Tentokrát díky za jejich kulinářské umění!).
Boj se nám nevyhnul ani při cestě zpět. Boj o včasnější trajekt jsme stihli opět díky řidičům, ale také paní průvodkyni (Díky, za její záchranu před kontrolou celého autobusu!). Zvládli jsme i boj s mořskou nemocí a fobiemi. A i když to na palubě s některými vypadalo vyloženě bledě (Díky, příteli Kinedryle!), jiní si to vyloženě užívali (Díky, že jsem patřil k nemnoha z druhé skupiny!). Větším problémem pak byl boj se sedačkou o nejlepší spací polohu (Díky, že jsem čestně prohrál alespoň 14:5 – čtrnáct hodin probdělých, pět spacích). A tak i z boje o návrat domů jsme vzešli vítězně.
Za pořadatele akce Mgr. Pavla Jakschová, Mgr. Kateřina Sassman, Mgr. Jakub Bér, Mgr. Dana Metelcová
