Home » Školní blog » Postřehy účastníků harmonizačních dnů 2016

Postřehy účastníků harmonizačních dnů 2016

„Naše třída měla harmonizační pobyt naplánovaný hned na první školní dny. To znamenalo, sbalit si batoh a 1. září místo do školy zamířit na autobusové nádraží. Těžko říct, jestli to bylo lepší, nebo horší, než jít do školy. Myslím, že většina z nás byla trochu vyděšená a toho rána vstávala s nepříjemným mrazením v žaludku. Alespoň já teda určitě.

 

Za předpokladu, že jste si nezapomněli potvrzení o bezinfekčnosti, batoh, nebo peníze, vedla další cesta až do penzionu v Osečné, kde na nás čekaly dva dny seznamování.

Náš pobyt zde začal představovacím kolečkem, a pokračoval tradičně formou her tak, abychom se vzájemně mohli trochu poznat. Také jsme měli za úkol napsat, nakreslit, nebo nalepit na papír věci, které nás vystihují a potom to představit ostatním. Překvapilo mě, že většina lidí se v tom docela odvázala a prozradila o sobě opravdu kde co. Díky tomu jsem ale měla možnost zjistit, že mám tu čest s opravdu různorodými a určitě zajímavými lidmi.

Kromě paní učitelky, která s námi trávila celý pobyt, nás přijely navštívit některé osoby důležité pro chod školy, řekly něco o sobě a o tom, jaká je jejich funkce, případně kdy se na ně máme obrátit.

Jídlo, to jsme měli každý vlastní. V penzionu byla kuchyňka, tak bylo možné si například ohřát konzervu. Líbilo se mi, že jsme měli docela hodně času pro sebe, a zároveň jsme se nenudili, i když to je asi individuální a každému to vyhovuje jinak.

Další den potom probíhal obdobně. Vydali jsme se na krátkou procházku po okolí, kde byla možnost si trochu popovídat. Kolem třetí odpoledne jsme se sbalili a vydali na autobus. Bylo nakonec fajn se trochu poznat, než nás vtáhne školní plán a připravit se na to, co nás čeká. Ze jmen jsem si zapamatovala asi tři, ale byla to možnost okouknout si svojí budoucí třídu. Vnímám to jako první krok k tomu, se navzájem lépe poznat, i když si myslím, že to je proces, který bude trvat ještě hodně dlouho. Mimochodem, měli jsme štěstí na krásné, pozdně letní počasí.“

„… Prakticky jsme se ještě neznali a většina z nás měla velký strach z toho, jak to vlastně všechno dopadne. Již na autobusové zastávce, kde jsme měli sraz a odkud jsme měli odjíždět, jsme se pomalu začali poznávat.

V Osečné nejdříve proběhlo ubytování a pak mohl začít nás program. První bylo seznámení s vedením školy, následovně jsme začali hrát hry a lépe se tak poznali. Hry byly buď na celo-třídní spolupráci, a nebo na jednotlivé, samostatné poznávání spolužáků. V každém případě nás stmelily, donutily ke spolupráci a my přišli na to, že budeme skvělý tým.

Ráno 6. 9. 2016 se náš program pomalu blížil ke konci. Dopolední procházka do lesa za účelem v týmu vytvořit obraz z přírodnin, které jsme našli po okolí, a pokus o vyfocení o nejhezčí “selfie” nám zpříjemnily začátek dne. Po návratu na penzion bylo slyšet z našeho pokoje pouze: “Já mám hlad!” Naštěstí se chýlilo k obědu a my se mohli jít najíst toho, co jsme si sami uvařili a co zbylo z předešlého dne.

Konec byl zde. Po několika zábavných hrách jsme seděli v autobuse nazpět domů. Vraceli jsme se jako skvělý kolektiv. Celé tyto dva dny vyplnily mé očekávání a uvědomila jsem si, že se mohu na třídu plně spolehnout, věřit jim a že budeme celé 4 roky táhnout za jeden provaz.“

„…Po krátké jízdě autobusem jsme šli ještě chvíli pěšky, než jsme dorazili do penzionu. Měli jsme chvilku na ubytování na pokojích, kde jsem byla s třemi kamarádkami. Už se začátku bylo veselo. Všichni jsme se přesunuli do společenských prostor, kde jsme hráli různé kolektivní a seznamovací hry. Pak přijela paní ředitelka společně s Míšou, která ráno zaspala. Paní ředitelka nám předčítala školní řád a poučila nás o bezpečnosti a o tom, jak to na škole chodí. Po oběde následoval další blok seznamovacích her a poté osobní volno. Když už byl čas na večeři, všichni jsme se sešli v kuchyňce s čínskými polévkami. Všichni jsme si pak povídali dlouho do večera jak v jídelně, tak na pokojích. Další den proběhla příjemná procházka s aktivitami a poslední hry. Když jsme už všichni seděli v autobuse a jeli domů, všichni nabiti dojmy, už jsme nebyli cizí lidé, ale skvělá parta kamarádů. Harmonizační kurz splnil svůj cíl.”

Archiv školního blogu