Home » Aktivity » Zahraniční projekt Leonardo da Vinci: Praxe bez hranic, Experience without Limits

Zahraniční projekt Leonardo da Vinci: Praxe bez hranic, Experience without Limits

Zajímá Vás, jaké to bylo v Anglii? Podívejte se na postřehy našich účastníků a prohlédněte si fotografie a další zajímavosti z proběhlého zahraničního projektu Praxe bez hranic, nebo chcete-li anglicky, Experience without Limits.

Prezentace ze zahraničního projektu

Prezentace z 1. běhu

Prezentace z 2. běhu

Prezentace z 3. běhu

Prezentace z 4. běhu

Postřehy účastníků

Lenka Hübnerová 4. ZAA: 

Dne 21. 10. 2012 jsem se zúčastnila pobytu na stáži ve Velké Británii. Myslím si, že tato zkušenost mi do budoucna určitě pomůže, především z jazykové stránky. Dokonale jsem si zopakovala angličtinu, ale myslím si, že aktivní kurz v angličtině (ne pouze praxe) by byl pro nás určitě lepší. Naučila jsem se i orientaci v cizím prostředí, a že to občas bylo velice složité najít cestu tam i zpátky. Díky širokému spektru dialektů jsem ne každému rozuměla. Doporučuji každému, který by měl tuto možnost jako já, aby ji přijal.

Nikola Pavlištová 4. ZAB: 

Plymouth je jedním z hlavních měst Jihozápadní Anglie patřící do hrabství Devon. Toto město s velmi bohatou námořní historií se rozprostírá u ústí řek Plym a Tamar v jednom z největších evropských zálivů. Od 90. let se Plymouth stal více kosmopolitním městem vlivem rozšíření univerzity a zvýšené dopravy trajekty přes kanál. Co se týče kulturyv tomto přístavním městě, nelze si stěžovat. V Plymouthu se koná spoustu veřejných událostí a festivalů, závody rychlostních člunů, soutěže ohňostrojů, hudební festivaly… Můžeme zde navštívit i divadla, nejvýznamnější z nich je divadlo Královské, dále pak například divadlo Drum nebo Barbican. Hrají se zde klasické i moderní hry. V roce 1991 byly otevřeny Plymouthské Pavilony, kde je spoustu scén vhodných pro hudební koncerty, různá představení všeho druhu. Pro milovníky nočního života je ulice Union jako dělaná. Je tu již po celé století. Jsou zde kina, hudební haly, mnoho barů, klubů, kasina, restaurace. Každý si jistě přijde na své.

Pavlína Schölerová 4. ZAA:

Absolvovala jsem odbornou stáž v UK spolu se svými spolužačkami. Jako odborný dohled s námi byla Mgr. Metelcová. Tato stáž trvala 14 dní. Ačkoliv jsem byla hodně nervózní a nedůvěřivá k tomu, že to zvládnu, odjela jsem. Byly to nádherné dny, na které budu dlouho vzpomínat a na které nikdy nezapomenu. Bydlela jsem s kamarádkou u naprosto úžasné rodiny, která pro nás udělala první i poslední. Pobývala jsem v krásném rodinném domečku a dojížděla do pečovatelského domu pro seniory, kde byli taktéž úžasní lidé, jak personál, tak klienti. Moje práce zahrnovala především komunikaci s klienty, hraní společenských her, přípravu kávy a jejich oblíbeného anglického čaje a podávání stravy.

Ve volném čase jsme chodily poznávat zajímavá místa, jezdily na výlety, nějaké to posezení v hospůdce a samozřejmě nákupy . Na tuto možnost nikdy nezapomenu a jsem nesmírně ráda, že jsem ji dostala a využila.

Zuzana Šreková 4. ZAB:

Věhlasný maják v Plymouth – celá parta Eden Project – výletDíky projektu mobility Leonardo da Vinci jsem měla možnost společně se svými spolužačkami strávit čtrnáct dní v anglických hostitelských rodinách, v univerzitním městě Plymouth (a jeho okolí) a získat tak zkušenosti v praxi s anglickým jazykem a možnost jeho zlepšení, ale hlavní důvod, proč jsme tu byly, byla praxe v místních domovech pro seniory. Já navštěvovala jedno z místních „Day center“, což je hodně stručně něco jako školka pro seniory. Staří lidé sem chodili každé ráno a trávili zde svůj volný čas hraním her, popíjením anglického čaje a sdělováním si svých zážitků. Moje práce zde po dobu pobytu byla hlavně dělat jim společnost, účastnit se her a vařit čaj, takže jsem si zde na rozdíl od některých mých spolužaček nevyzkoušela moc ošetřovatelské péče, ale na druhou stranu jsem si opravdu procvičila angličtinu. Měly jsme opravdu skvělou, milou rodinu, která nám každý den vyvářela jako v restauraci a o volných chvílích se nám věnovala, takže jsme si neměly vůbec na co stěžovat. Také jsme zde byly zrovna době, kdy se slavil Halloween, což byl také jeden z mnoha zážitků. Všichni na nás byli moc hodní a opravdu tolerantní, myslím, že jsme si to všechny opravdu užily, jen škoda, že to byla moc krátká doba, než jsme se stačily pořádně rozkoukat, tak všechno uteklo, doufám, že se tam brzy znovu podívám.

Lenka Sedláková 4. ZAB:

Stáž v Anglii – v jižním městě Plymouth byla asi ta nejlepší zkušenost za celé čtyři roky na Zdrávce. Pobyt mi tam přišel velice krátký – pouhých 14 dní, ale rozhodně lepší, než nic! Mělo to být zaměřené na odbornou praxi, avšak pro všechny z nás to bylo spíše na procvičení a dopilování angličtiny před maturitou. Což si myslím, že se určitě povedlo, ono být vhozendo prostředí, kde nikdo nemluví vašim jazykem Vás donutí odhodit všechny zábrany a nebát se komunikovat. Volna jsme využívaly patřičně. Nákupy, procházky po městě, výlety do okolí, ale hlavně…hlavně večerní posedávání v hospůdkách. Samozřejmě jen ze zvědavosti, abychom poznaly anglickou kulturu. Za tuto možnost vyrazit za moře jsem nesmírně ráda. Taková příležitost se jen tak nenaskytne, tudíž všem vřele doporučuji, pokud se naskytne podobná příležitost, jděte do toho! 😉

Takhle by to měli točit u nás!

Stáž Plymouth – leden 2013 / 2. Běh

Tereza Kaprasová – 4. ZAA, Jan Pěnička, Jitka Křečková, Anna Zajíčková, Hana Sikorová – 4. ZAB:

Když nám paní Metelcová oznámila, kdo pojede do Anglie, tak jsme někteří začali vymýšlet, proč bychom nejeli. Báli jsme se, že opravdu neumíme anglicky a že se tam budeme ztrapňovat a nikomu nebudeme rozumět ani slovo. Přemýšleli jsme například o krvácení do mozku či zlomené ruce nebo noze:D. Když jsme se nad tím zamysleli, tak jsme si řekli, proč bychom to dělali, že je to dobrá zkušenost a nabídka, která se neodmítá. Zvládli to i ti před námi, tak to zvládneme i my.

Během pěti týdnů jsme každou středu po škole chodili na přípravné kurzy, abychom byli připraveni a nic nás nemohlo překvapit. Po našem školení jsme byli už natolik připraveni, že jsme mohli vyrazit. Na prvních pár dnů s námi jela paní učitelka Švejdová. 6. 1. 2013 jsme se setkali pod Perštýnem a Terky známí nás odvezli do Prahy na letiště. Na letišti to už bylo rychlé (odbavení, rychlý oběd, čekání až nás pustí do letadla). V Londýně v Gatwicku byla mlha, tak jsme měli asi hodinu zpoždění. Let byl klidný a bez újmy na zdraví jsme ho všichni přežili:D. Na letišti v Londýně na nás čekal jeden člen Tellusu, který nás odvezl do Plymouthu. Cesta autem byla dlouhá (6 hodin). Někdo po cestě spal, někdo hrál nějaké hry. Když jsme konečně dorazili na místo určení, tak nás tam přivítala nějaká paní z Tellusu a rozdala nám uvítací balíčky v podobě map a karty na místní autobus. Postupně si pro nás přijížděly rodiny, u kterých jsme po celou dobu pobytu bydleli. Druhý den ráno jsme se setkali v Tellusu, kde nás přivítal David. Poté jsme měli prohlídku městem s Iannysem. Ukázal nám zajímavá místa, kam se můžeme vydat, doporučil nějaké krámky a v neposlední řadě i nějaké bary. Dovedl nás i na místo jménem „The Hoe“. Bylo to moc hezké místo. Další den nám začala práce, asi nejvíce obávaná věc, kvůli které jsme sem jeli. Zpočátku řeč trochu vázla, ale s postupem času jsme si na to tak nějak zvykli. Jejich angličtina je úplně rozdílná než ta naše ve škole. Ze začátku když jsme z toho byli vykuleni, tak na otázku „How old are you?“ jsme úplně s klidem dokázali odpovědět „I´m from Czech Republic“ :D. Po práci jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, tudíž jsme chodili na nákupy, občas do baru a navštívili jsme také „Saltram House“. Za tu dobu, co jsme tam byli, jsme se seznámili s hrozně skvělými lidmi a hrozně špatně se nám odjíždělo. Ukáply i nějaké slzičky. Hodně slziček. Pokud dostanete kdokoliv z vás takovou nabídku jako my, tak rozhodně neváhejte. Je to zaprvé skvělá zkušenost a za druhé poznáte hrozně fajn lidi, kteří vám zůstanou hodně hluboko v hlavě a v srdíčku. Naši 14 denní cestu jsme zakončili ceremoniálem v Tellusu, poté jsme se se slzami v očích rozloučili a vydali se na dlouhou cestu domů. Všichni na to budeme vzpomínat rozhodně jen v hezkém. Tímto děkujeme, že i my jsme se mohli zúčastnit.

Den 2.

Oldřich Honsnejman, 3. DVS:

Můj milý deníčku
Tak dnes nás Janis provedl Plymouthem a ukázal nám všechny možný místa, který stojí za to navštívit. Jsem zvědavý, jestli ty dotyčný místa ještě někdy znova najdeme. Skončili jsme docela brzy a nenapadlo nás nic, coby… Tak jsme se rozhodli jet domu. Cestou jsme si to ale rozmysleli a řekli si, že půjdeme najít Davidovo workplace. To jsme našli brzy a tak jsme šli čekat na další bus. Ten kolem nás profrčel, protože jsme asi mávali málo. Na další bus se nám čekat nechtělo a tak jsme chytli bus v protisměru do centra, že zkusíme najít nějaký fast food nebo něco. Akorát jsme se nechali zmást okolním prostředím a vystoupili jsme o pár zastávek dřív, protože to tam bylo podobné a mysleli jsme si, že už tam jsme. Takže jsme po 10 minutách došli do centra a už jsme měli chuť jít domu. No a Davida nenapadlo nic lepšího, než jet busem 27 místo 28, protože jede relativně blízko kolem našeho domu a zrovna stál na zastávce (alespoň, že to byl doubledecker) A tak jsem neochotně kývnul. A tak začalo naše první ztracení… Když jsme byli na té ulici, která byla relativně blízko našeho domu, tak jsme vystoupili příliš brzy. Hodný kolemjdoucí nás sice nasměroval, ale pořád nám zbýval asi kilometr domu. A pak jsme narazili na jednu starší paní, která už na první pohled nějak zpozorovala, že jsme ztracení studenti ze Španělska. Sice jsme jí opravili, že jsme z Česka, načež si stejně myslela, že jsme z Československa, což jsem jí sice vysvětlil, že se Československo rozdělilo, ale nevím, jestli mi věřila. Každopádně paní byla natolik hodná, že ačkoli přes naše odmlouvání, že jí nechceme obtěžovat, nás dovedla k sobě domu a pověřila svého manžela, aby nás autem odvezl k nám domu. To by se nám v Česku nestalo…

… Jinak v práci jsme měli dnes neplánovaný audit, ale zdá se, že bylo vše v pořádku a pak školení o hygieně jídla (ačkoli jsem si až do poslední chvíle myslel, že půjde o školení o hygieně nohou – food/foot). No a pak je tu ještě několik věcí, které jsem dnes odhalil, na které nás taky někdo mohl upozornit před odletem . Zaprvé že pokud chceme někomu ukázat na prstech číslovku dvě, je nezbytně nutné ukazovat onu číslovku dlaní směrem k příjemci oné číslovky, protože mi bylo řečeno, že ukazujete-li číslovku dvě ukazováčkem a prostředníčkem hřbetem ruky směrem k tomu s kým mluvíte, tak ho tím posíláte velmi slušně řečeno do háje. Takže už jsem poslal do háje asi půlku Anglie, když jsem jim říkal, že tu jsme na dva týdny.

.. A pak další věc, která mi tu dělá z běžné hygieny něco přirovnatelného ke středověkému mučení jsou kohoutky u umyvadel. To je něco naprosto příšerného. Nejenže mají dva kohoutky, kde jeden je na teplou vodu a jeden na studenou, takže když někdo chce něco mezi, tak má prostě smůlu, ale co je ještě daleko horší je, že na obrovské umyvadlo jsou ty kohoutky naprosto titěrné a sotva dosáhnou do toho umyvadla. Takže když si někdo chce mýt ruce, tak si nejenže jednu ruku spálí a druhou zmrazí, ale navíc si je ještě k tomu zláme ve snaze vložit je do proudu vody.

… Tak dneska jsem si úspěšně zapomněl svačinu… Můj mozek asi nekrotizuje nebo co, to už je po druhý… Naštěstí mi v práci dali doughnut  A pak oběd  Takže jsem hlady nestrádal (a i kdyby, tak by mi to jedině prospělo :-P). Z práce mě pustili dřív a tak jsem šel nakupovat suvenýry. Nakupoval jsem tak zuřivě, že jsem doslova prochodil botu (viz fotka) a promokla mi i nepromokavá bunda (někam na ní mohli napsat, do kolika litrů je nepromokavá…). Bota snad ještě do zítra vydrží, ještě do ní neteče (moc), pak stejně už jedeme pryč… Taky jsem zase zbankrotoval, asi zítra půjdu do směnárny, abych měl večer za co pít :-P. Navíc mám tolik drobáků, že bych je mohl přehazovat lopatou a dohromady nedají ani libru… Večeře je za hodinu, copak asi bude dobrého ?

Sobota 12. října

Lenka Šarounová, 2. DVS

Paráda, dnešní den strávený mezi svými. Sraz jsme měly v přístavu, odkud nám vyplouvala loďka do městečka zvaného Cawsand. Čekala nás dlouhá procházka krásnou přírodou podél moře až k takovému vrcholku podobném jako v Mamma Mia, jak říkala paní učitelka. No opravdu krása, kvetly tam rostliny, které normálně u nás nerostou, pásli se tam poníci. Sice jsme je viděly v dálce, ale byli tam. Hodně foukalo, ale jinak se počasí vyvedlo. A aby toho nebylo málo za ten den, tak po návratu z Cawsand jsme šly ještě do akvária. Také krása, byla jsem opravdu nadšená z celého dne. Celkem vyčerpaná jsem dorazila domů, ale těšila jsem se na další den.

Neděle 13. října

Lenka Šarounová, 2. DVS

Dnešní den měl být opět ve znamení výletu. Zase loďkou, ale tentokrát k Mount Edgcumbe. Velký ,,palác“ s krásnými zahradami. No jo, jenomže paní učitelka onemocněla a my jsme se měly vydat samy. Začalo to cestou do přístavu, odkud měla vyplouvat loď. Tam jsme sice trefily, ale po loďce ani vidu, a jelikož tam zrovna nebylo ani živáčka, kterého bychom se mohly zeptat, tak ani slechu. Hledaly jsme tak dlouho až jsme to prostě vzdaly a vrátily se zpět do centra města. Udělaly jsme si pravý nákupní den. Můžu říct, že takhle dlouho jsem po krámech nikdy nechodila a byla jsem snad víc vyřízená, než po celodenní túře. Měla jsem ale nakoupeno všechno co jsem komu koupit chtěla. J Po návratu domů na mě čekaly další dvě spolubydlící polské národnosti. Jsou to dvě dospělé ženy, žádné studentky, tudíž si spíš více rozumí s rodinou než se mnou, ale nevadí.

Za organizátora projektu, Mgr. Dana Metelcová